Halloween

Bylo odpoledne 31. října 2010, když tu náhle mi přichází SMS od Maky, kdy že to je ten Halloween, na který jsme si chtěli pro oba premiérově vyrobit zubatou dýni alias Jack-o'-lantern...

Samozřejmě jsem neváhal a zeptal jsem se všemocné Wikipedie, která mi dala přesně tu odpověď, které jsem se bál. A tu odpověď jsem záhy posílal i Maky: Halloween je dneska.

Tahle nepříjemná situace akutní časové tísně vyžadovala rychlé řešení. Takže hned poté, co se Maky vrátila od babičky (počkal jsem na ní u Loudyho alias Strejdovce, který si explicitně vyžádal publikování této informace :-D), jsme vyrazili na lov dýní po místních supermarketech.

V Tescu, kde jsme na ně před pár dny koukali a kde jich tehdy měli dost, nebylo po nějakých dýních ani vidu ani slechu, natož nějaké cedule. Jakoby snad žádný Halloween nebyl. Pokus druhý - Hypernova (no dobře, je to Albert, ale čert to vem, stejně to každý Příbramák zná jako Hypernova, ti "starší" jako já dokonce jako Prima :-) ). Ani tam jsme nebyli úspěšní. Tedy úspěch byl v tom, že jsme si tam koupili něco k jídlu, což nás zachránilo od kruté smrti vyhladověním, ale v dýňové otázce jsme žádný progres nezaznamenali (až na zmenšení pravděpodobnosti, že nějakou objevíme).

Naše poslední naděje jsme namířili ke Kauflandu. Pokud ani tady neuspějeme, vydlabeme si meloun a budeme originální, řekli jsme si :-)) Ale jaké bylo naše překvapení, že na melounovou záložní variantu nebude muset dojít, protože jsme narazili na dvě krabice nadepsané "Halloween", ve které zbyly ještě nějaké (byť mírně oplesnivělé) dýně. Navíc cenou 30 korun českých ani moc neutrpěl náš "rodinný" rozpočet :-)

Natěšení jsme přijeli k nám domů (kde jsme si ještě předtím radši dali něco na zub - konkrétně chlebíčky, které jsme si koupili ještě v Kauflandu - abychom opět neriskovali úmrtí z hladu). Po nalezení adekvátního nože se Maky pustila do vyřezávání čepice (vše bylo dopředu narýsováno fixou na dýni, abychom se vyvarovali nějakých nejasností během řezacího procesu). Po vyříznutí se nám naskytl nepříliš chutný pohled na vnitřnosti dýně, no posuďte sami na obrázku.

Ale nás to každopádně neodradilo a pokračovali jsme ve vydlabávání. Tedy přesněji Maky vydlabávala a já jsem jí morálně podporoval :-D Pak jsem tedy aspoň tu dýni držel, aby se neřeklo a vypadalo to, že něco dělám. Jinak bonusem při tomhle procesu bylo to, že naši postávali kolem nás a koukali, jak nám to hezky jde, popřípadě komentovali. Přilákal je totiž křik, když jsme začínali - s Maky jsme na sebe hulákali, jak se strašně bojíme :-)

No ale nakonec se všechno podařilo a náš pan Ou, jak jsme ho pokřtili, spatřil světlo světa (resp. tmu světa) a mohl být umístěn u nás na dvoře, kde mohl navíc později vystrašit mojí ségru :-)) A aby nám všichni věřili, že jsme ten obrázek jen někde nestáhli, tak jsme radši zneužili tátu, aby nás s panem Ou oba vyfotil. Takže nevěříte? Věřte... ;-)